HRAD VELEŠÍN

K původně velkolepému a dominantnímu hradu Velešínu, který z počátku náležel k základním oporám královské moci a poté k největším hradům šlechtickým, se osud nezachoval příliš milosrdně a velkoryse. Dnes toto kdysi hrdé sídlo představuje názorný příklad pomíjivosti slávy tohoto světa.

Pro stavbu hradu bylo zvoleno skalnaté staveniště tvořené úzkým krčkem meandru řeky Malše nad jejím pravým břehem. Dnešní krajinná scenérie je výrazně změněna stavbou a napuštěním vodního díla Římov, takže značná část svahů hradního návrší, stejně jako prostor meandru za ním i dvůr Benák jsou zatopeny. Severně od hradu na terénním výběžku protilehlého břehu řeky se ve vzdálenosti cca 1,1 km vzdušnou čarou od hradu, nacházejí pozůstatky drobné fortifikace na uměle navršeném pahorku, zvané Kamenná věž. Po provedení archeologického výzkumu se ukázalo, že objekt byl zjevně, v nesouladu se svým dnešním názvem, převážně dřevěný a způsob provedení výzkumu bohužel neumožnil bližší poznání jeho podoby.

Hrad založil v blíže neznámé době král, od nějž ho, snad v souvislosti se založením města České Budějovice, získal Čéč z Budivojic, připomínaný roku 1266. Z jeho rukou zřejmě hrad přešel do držby Beneše Pyšného, předka pánů z Michalovic. Za Přemysla Otakara II. se cestou revindikace Velešín vrátil opět do královských rukou. Za Václava II. ho roku 1283 získali zpět páni z Michalovic. V jejich majetku zůstal až do roku 1387. V roce 1361 se na hradě připomíná existence kaple. Na podzim zmíněného roku 1387 hrad koupil Oldřich z Rožmberka. Hrad byl v té době královským manstvím. Z toho jej propustil až Václav IV. v roce 1391. V roce 1401 je na hradě výslovně uvedena existence zdvihacích mostů, spouštěných na provaze. V roce 1423, kdy měl být zrazen Janu Žižkovi, máme na hradě doloženu existenci starého mostu a nějaké díry při něm. Husitské války se hradu přímo nedotkly.

Smlouva z roku 1476 zaznamenává, že velešínský purkrabí měl na hradě k dispozici kromě sebe ještě jednoho jízdního a osm střelců. Na údržbu hradu mu bylo placeno ročně 50 kop grošů. Rožmberkové hrad drželi přes sto let. Po roce 1487, v němž byl mimo jiné prodán hradský dvůr a zmiňují se rybníčky, z nichž se na hrad vedla zřejmě vodovodem voda, byl pro náročnost údržby opuštěn a jako pustý se poprvé připomíná k roku 1541.

Velmi rozměrná hradní disposice byla čtyřdílná. Přístupová komunikace k ní přicházela po horní ploše klesající ostrožny od jihovýchodu. Příchozí nejprve po mostě nejasné podoby přes obloukovitě vedený příkop vstoupil od jihovýchodu do rozměrného předhradí. Přes velmi rozměrný a hluboký příkop se dále vcházelo branou v jihovýchodním nároží do čelní, přihrádkovité části vlastního hradu. Dominantu dlouhého, protáhlého vnitřního hradu představovala mohutná okrouhlá věž, vystavěná na jeho nejvyšším čelním místě. Ve svahu níže pod ní obíhal částečně dochovaný parkán, do něhož zřejmě kulisovou branou ústila vstupní komunikace, která pak z jižní strany pokračovala až na nádvoří jádra. Jeho východní část lemovala velmi torsálně dochovaná, nejspíše palácová budova, k jejíž nádvorní stěně podélně přiléhala podélná jednolodní kaple s protáhle polookrouhlou apsidou, odkrytá archeologickým výzkumem včetně zbytků freskové výmalby. Jihozápadní plocha nádvoří této části hradu byla podstatně rozsáhlejší, než nyní. Současný stav je výsledkem zřícení většiny průběhu ve svahu založené obvodové hradby a následného vysypání rozměrné kapsy zásypu za ní. I tuto část hradu zřejmě obíhal parkán.

Níže pod ní leží plošně podstatně menší zadní část hradu. V její vnitřní ploše registrujeme jámovitou prohlubeň, v níž archeologický výzkum nezachytil žádné stopy zástavby. Plánek A. Sedláčka zde na jihu zaznamenával polookrouhlou baštu. Západní opevnění hradu představují dva příkopy, oddělené valem.

Nejkomplikovanějším a nejvíce otázek kladoucím objektem hradního jádra je dnes kaple, která vykazuje podivuhodný půdorys s četnými nepravidelnostmi. Je velmi drobnou protáhlou podélnou svatyní o šířce interiéru lodi pouhé 3,15 metru se stěnami proměnlivé síly a s polookrouhlou protáhlou ne zcela pravidelnou apsidou. Dochované zdi kaple byly pokryty poměrně kvalitní omítkou, na které se částečně dochovala značně primitivní až rustikální freska. Tvořila ji šachovnicová, liniemi vymezená pole, v nichž se ve středu volně nacházely zoomorfní motivy. A. Hejna ve své nálezové zprávě hovoří o ptákovi, rakovi a drakovi. Na fotografiích je dobře patrný ptáček a v poli pod ním vějířovitý ocas, který by jistě mohl náležet rakovi, spíše však působí dojmem ryby. Kaple patří k nejstarším známým kaplím na královských hradech a zároveň k nepočetným stavbám svého druhu, které byly ještě postaveny v pozdně románském slohu. V jejich kontextu, např. Landštejn, Loket nebo Blatná, šlo o jedno z nejnáročnějších řešení. Proč byla po zániku hradu jeho kaple ve zmenšeném rozsahu obnovena, nevíme. Psaná historie ji v této době bohužel vůbec neregistruje. V úvahu by jistě mohla přicházet širší škála možností od zbožné lítosti nad rozpadající se starou sakrální stavbou až např. po poustevnu.

Velešín zjevně patří do nejstaršího horizontu královských kamenných hradů, které v prvé polovině 13. století vznikaly od konce vlády Přemysla Otakara I. především za vlády Václava I. Dokládá to i zmíněná pozdně románská hradní kaple. Hrad náležel do základní sítě panovnických mocenských opor, čemuž dobře odpovídají i jeho dimenze a výstavnost.

SOUČASNOST

Hrad byl od vybudování vodního díla Římov v roce 1976 oficiálně veřejnosti nepřístupný. To ale neznamená, že by na něj nikdo nechodil. Provoz byl vcelku čilý, ale nezákonný a pokuty za porušení zákazu byly značné. Byla to základní překážka jakýmkoli oficiálním aktivitám, které by měly za cíl hrad konzervovat a zachránit dalším generacím.

Prvním krokem sdružení Hrady na Malši tedy bylo v roce 2004 oslovit zainteresované subjekty, což bylo město Velešín, obec Svatý Jan nad Malší, Lesy České republiky,s.p. a Povodí Vltavy,s.p. Uspěli jsme u všech, vyjma u toho, pro tu chvíli nejdůležitějšího - státního podniku Povodí Vltavy. Bariéra zákonných omezení byla neproniknutelná a tak jsme byli nuceni instalovat informační panel před hranici 1. ochranného pásma vodního díla s tím, že kdo chce riskovat pokutu, má možnost.

Na tomto místě patří zcela mimořádný dík místostarostovi města Velešín Jiřímu Růžičkovi, který má díky své trpělivosti a ochotě hledat kompromisy hlavní podíl na tom, že byl hrad Velešín v roce 2007 oficiálně zpřístupněn. Pro členy sdružení se to dodnes podobá malému zázraku spadlému z nebe.

Od tohoto okamžiku začalo sdružení Hrady na Malši vyvíjet intenzivní činnost směřující k záchraně hradu. Nutno při této snaze vyzdvihnout vzornou spolupráci a zájem vedení i občanů města Velešín, kteří stále cítí sounáležitost s hradem, přesto, že leží na opačném břehu přehrady a přístup k němu mají dost komplikovaný. 26. prosince se každoročně na hradě uskutečňuje setkání příznivců a přátel hradu. V roce 2008, po 32 letech od výzkumu Velešína A. Hejnou, proběhl v prostoru Velké věže hradu záchranný archeologický výzkum pod vedením prof. Tomáše Durdíka z Archeologického ústavu AV ČR, který pokračoval úspěšně provedenou konzervací zdiva věže. V roce 2007 byly instalovány dva informační panely, jedno odpočinkové místo pro návštěvníky, a tak by se dalo pokračovat v dlouhém výčtu věcí, které směřovaly k tomu, aby se z Velešína stalo příjemné místo, které budou lidé rádi navštěvovat.

Velkým úkolem do budoucna je provedení záchranného výzkumu a konzervace románské královské kaple hradu, jedné z mála v Českých zemích. Doufejme, že Velešáci a ostatní příznivci hradu nám budou i nadále poskytovat možnost k tomu, abychom záchranu hradu Velešín dovedli do úspěšného konce.